Dne 17. března 2013 v ranních hodinách opustila navždy náš učitelský sbor paní učitelka Eva Nečesaná. Učila na naší škole 40 let a práce pro ni nikdy nebyla jen povinností. Na své žáky vzpomínala do poslední chvíle a jim také věnovala svůj dopis na rozloučenou.

 
     Milí bývalí žáci,
téměř 40 let uplynulo od chvíle, kdy jsem z rodného Olomoucka přišla do Svitav učit na II. ZŠ.
     Řadu let jsme se spolu setkávali na vyučování, ve zdravotnickém kroužku, při vítání občánků, v kojeneckém ústavu, na výletech i mimo školu ve volném čase. S Vámi, později s Vašimi dětmi jsem prožívala převážnou část života a přiznávám, že to byla léta krásná. Práce ve třídě i při společných akcích, které se často zrodily ve Vašich srdcích (charitativní sbírky pro adventní koncerty, KÚ, společné večeře, návštěvy dětí v KÚ i MŠ, pomoc potřebným…) z nás vytvořily tým s jedním cílem – vstoupit jednou do světa dospělých nejen s potřebnými vědomostmi a dovednostmi, ale i s osobní zodpovědností k sobě, k okolnímu světu, s vědomím, že se umíme na svět dívat nejen očima, ale i srdcem.
     Všichni jste vlastně byli pro mě „mými dětmi“, pro Vás jsem si přála, abyste se naučili najít štěstí a pečovat o něho. A proto jsem se Vás vždy snažila vyslechnout, porozumět a pochopit, sdílet Vaše starosti a hledat cesty k řešení, těšit se z Vašich úspěchů a radostí. Možná se mi to někdy nedařilo tak, jak jsem si přála, ale vždy jsem se snažila vést Vás k uvědomění si vlastní síly a sebe samých.
     Každé pozdější setkání mě obohacovalo a přinášelo optimismus do mých chvil nepohody. A tak je tomu i dnes. Vzpomínky na Vás jsou se mnou a pomáhají mi ve chvílích, kdy mě osud vede do neznáma. Proto bych Vám ráda poděkovala, drazí přátelé, za všechny společně prožité chvíle. Kdysi jste se stali součástí mého života, uložila jsem si Vás do svého srdce, kde zůstanete, i když se nebudeme vídat. Naše cesty se rozcházejí. Já musím jít cestou těch Vašich spolužáků, kteří už mezi námi nejsou. Spolu s nimi budu hledat náš ostrov tmavomodrých snů v moři, z něhož není návratu…
     Vám všem, přátelé, přeji, abyste se na své životní cestě vždy dokázali vyrovnat s pocity příkoří a zklamání, abyste se snažili napravovat svoje chyby a objevovat světlo, když Váš život zahalí stíny. Přeji Vám život naplněný zdravím, láskou, pokorou a vděčností za všechny dary, které Vám dává.
     V duchu Vám ruce tiskne Eva Nečesaná